I v roce 2024 jsem zůstala věrná svým dvěma ateliérům a jejich lektorům. Ve výtvarném spolku Hruška jsem pod vedením lektorky Veroniky ztvárnila témata čtvero ročních období, kniha mého života (oboje ve dvou verzích) a detail zvířete, což v mém případě byla hlava krávy, kterou jsem si mezi několika stovkami kusů skotu vybrala v kravíně v Mojném. Značnou část letního semestru jsem zasvětila tvorbě rozměrného a náročného obrazu Sluneční hodiny v Píšti, vzniknuvšího na přání mého synovce hodináře. V ateliéru Prima Praga jsem pod vedením akad. mal. Richarda nejprve pokračovala v cyklu krajin. Figurína s kloboukem na hlavě, zahalená v pestrém šátku, usazená proti mému stojanu, se stala modelem mého dalšího obrazu. Posléze jsem se v zájmu rozvoje svých malířských dovedností pokusila namalovat pivoňku ve skleněné váze a skleněné nádoby. V létě jsem u přátel zvolila jejich zahradu coby téma místního projekt Malujeme Řetovou. Později jsem ještě ztvárnila letní terasu u přátel na Plešivci. Na podzim můj malířský rozmach zastavil úraz kolene a další obrazy již nevznikly.
V dubnu jsem měla samostatnou výstavu s názvem Jak šel život a s ním malířská témata ve sportovním areálu Hamr v Záběhlicích. V červnu studenti Richarda Nestlera vystavovali ve Státním ústavu pro jadernou bezpečnost. V září se v rámci projektu Zažít Jezerku jinak uskutečnila galerie pod širým nebem, kde jsem také patřila mezi vystavující. A konečně v listopadu spatřila veřejnost můj příspěvek k projektu Malujeme Řetovou.